Letošní podzim byl trochu na vlnách. Jednou nahoře, jednou dole. Byl krásný, barevný a voňavý. Užívali jsme si dny plné slunce a nasávali tu krásu na dlouhé zimní večery. A pak to přišlo…
Ani nás totiž nevynechala ta tolik diskutovaná záležitost C19. Přišla a bez varování nám strčila vidle do všech našich plánů. Naráz jsme byli uvázaní doma a nemohli nikam. Ze začátku to byla pěkná pruda. A pak se to zlomilo. Ty dva týdny strávené čistě v rodinném kruhu nám otevřely oči.
Celá ta situace nás totiž naučila zpomalit. Zpomalit a nemít výčitky svědomí, protože jsou věci, které prostě neovlivníme. A že vztekat se kvůli věcem, se kterými nehneme, je prostě totálně zbytečné. Ničemu a nikomu tím nepomůžeme. A sobě už vůbec ne.
Po pár dnech jsme si uvědomili, že máme čas. Čas na věci, které jsme odkládali, protože bylo pořád něco důležitějšího. Čas na naše nápady, které byly doteď zavrtány někde hluboko v hlavě a neměly prostor dostat se v celé své kráse na povrch. A taky čistější hlavu. A to se pak dějí věci!
Znovu se nám potvrdilo, jak neuvěřitelně úžasný náš tým je. Naše firma je opravdu rodinná. Na prodejně i ve výrobně se potkáváme s našimi kamarády. A oni ty dva týdny bez nás zvládli prostě bravurně! Jsme opravdu vděční a hrdí za to, jací lidé nás na naší cestě doprovází.
Co říct závěrem? Snad že všechno zlé, je k něčemu dobré. I když to v tu chvíli nevidíme, i když se to celé zdá být pitomé. Že je sem tam opravdu dobré zpomalit. Zastavit se, zhluboka se nadechnout a vydechnout, nabrat energii, dát si prostor a nechat věci proudit. On se ten svět bez nás na chvíli nezblázní.
Krásný začátek zimy, přátelé!
